Zdravím,
tomu říkám dobrá nabídka :
balík Microsoft Office 2016 Pro Professional Plus CD-KEY (1 PC) za méně než 27 EUR
Hledejte a nakupujte ZDE
Dále třeba Windows 10 Pro Professional CD-KEY (32/64 Bit) za méně než 12 EUR
Nuže a oboje najednou Windows 10 Pro + Office 2016 Pro za cenu EUR 28,04 …. No nekupte to za ty peníze, tohle je opravdu solidní nabídka !!!
Deníček ilegálního imigranta: Jak jsem se dostal do České republiky a proč chci pryč
(text je pěkný a veselý, vyšel v Reflexu, zde je to podstatné a bez reklamního balastu)
Mám pocit, že jsem se dostal někam mimo svoje chápání. Očividně jsem ve společnosti, která je rozdělena na dva tábory, a každý mě jenom zneužívá pro tu svoji jedinou pravdu.
Všichni o nich mluví. Jsou jich plná média. Lidé se jich bojí. Vyhrávají se díky nim volby. Jací ale jsou ve skutečnosti? Společnost je bere jako masu, ale doposud se nikomu nepodařilo nahlédnout pod povrch. Nedávno se médiím podařilo získat osobní deníček jednoho z imigrantů a je to zajímavé čtení. Přikládáme jeho překlad a výňatky z nejzajímavějších pasáží.
1. den
U nás na vesnici se proslýchá, že to je v Evropě boží. No já nevím, ale když se to říká, bude to asi pravda. Hodně kluků od nás chce do té Evropy, ale já váhám. Co mi tu chybí? Mám chýši ze sloního trusu, nádobu na vodu bez vody, vlastní malé pole, kde je jenom písek, a soused má nově malárii.
2. den
Několik chlapů od nás už odjelo. Pořád tu kolují letáky, kde nás nějaká Angela z Německa zve k nim. Začínám být nalomený. Malárii už má i sousedka.
3. den
Dneska tu byla ta Angela z Německa osobně a všechny nás pozvala k sobě domů. Mám dojem, že by bylo neslušné tu nabídku nepřijmout. Malárii už má celá vesnice.
4. den
Když mě v noci v mé chýši napadl dikobraz, padlo mé konečné rozhodnutí. Pojedu do té Evropy. Tam se budu mít dobře. Prý dostanu peníze, vlastní dům bez dikobrazů a možná i automobil. To vypadá slibně.
5. den
Dikobraz, co mě minulou noc napadl, zemřel na malárii, takže mě tu už nic nedrží. Jdu na to. Zjistil jsem si, že cesta do Evropy stojí peníze. Převaděči očividně zadarmo nepracují. To je nepříjemné. Trochu se poptám po okolí.
Kandidáti do Senátu: Prezidentští uchazeči, těžké váhy politiky, bizarní postavy i…
-mic- 5. září 2018 • 14:13
Kandidáti do Senátu: Prezidentští uchazeči, těžké váhy politiky, bizarní postavy i…
6. den
Když jsem se zmínil u našeho šamana, který má malárii, že bych rád do Evropy, hned mi nabídl asi deset brožur od různých neziskovek, které mi prý cestu zaplatí. No vida. To je milé.
7. den
Cestovka mi zařídila odvoz náklaďákem kamsi na pláž, kde byl veliký gumový člun a spousta dalších mužů. Ptal jsem se kapitána lodi, jestli je tu někde delegát mojí neziskovky, že bych potřeboval vyřešit ubytování a postěžovat si na špatný servis. Dostal jsem pažbou pušky do zátylku a bylo mi řečeno, že to je můj delegát.
8. den
Hned brzy ráno jsme se nalodili. Nahnali asi 200 mužů do člunu pro padesát lidí. Při tom stálo na břehu několik fotografů, co si nás pořád fotili. Kapitán všem rozdal nové iPhony a balíčky s trhavinou. Když jsem se ptal, k čemu mi to bude, vysvětlil mi, že si to tak lidé z Evropy přejí.
Když si nás fotografové fotili, vystoupilo několik mužů ze člunu a místo nich nastoupily ženy a děti. Potom jsme vyrazili. Jeli jsme asi pět minut a potom nás kousek od přístavu čekala flotila asi padesáti lodí. Na jedné z nich jsem viděl znak své neziskovky. To bylo radosti.
9. den
Lodě neziskovek si nás rozdělily. Byl o nás docela boj. Neziskovky se hádaly, kdo si vezme koho. Pochopil jsem, že každá z neziskovek chce pro sebe co nejvíc nás Afričanů.
10. den
Vylodili jsme se v Evropě. Ještě před tím, než jsem vystoupil z lodi, mi můj delegát z neziskovky prozradil, že od teď mi je šestnáct let. Ačkoliv mi táhne na padesát, neprotestoval jsem. Oni vědí, co dělají.
Ester a Josefina: Lidi nám místo souložit a milovat posílají vulgarity, pořád ale…
Čestmír Strakatý 18. září 2018 • 11:31
Ester a Josefina: Lidi nám místo souložit a milovat posílají vulgarity, pořád ale…
11. den
Jsem pořád spolu s ostatními lidmi v přístavu. Je tu děsně dlouhá fronta a na konci máme říct své jméno, věk a proč tu jsme. Mám své instrukce, tak to nesmím pokazit.
12. den
Nahlásil jsem kontrole, že mi je šestnáct let a utíkám ze své země, kde zuří válka. Dostal jsem nějaké razítko a spolu s dalšími lidmi mě poslali na další stanoviště.
Tam mě oblékli do otrhaných šatů, dali mi do náručí nějaké cizí malé uřvané dítě, rovněž v otrhaných šatech a přidělili mi i plačící ženu. Ukázali mi mapu, kam mám jít.
15. den
S uřvaným cizím fakanem a plačící hysterkou se spolu se skupinou asi sto lidí plahočíme nějakou pustinou. Neustále si nás někdo fotí. Nejhorší je, že za námi pořád chodí nějací srdcaři a dávají nám deky, aby nám nebyla zima, a říkají, že nám drží palce. Ty vole, už mám asi třicet dek. S přehledem bych to ustál i na Severním pólu.
20. den
Už mě to v té Evropě přestává bavit. Zase nějaká změna. Zabavili mi cizí dítě i cizí manželku, naložili mě a dalších asi deset chlapů do dodávky a někam nás vezou.
21. den
Dodávka nás vysadila kdesi na parkovišti, kde bylo děsně moc novinářů a tři usměvaví chlapi. Ti nás hladili, plácali po zádech a pózovali s námi pro fotografy. Vůbec jsme nevěděli, o co jde. Ještě že umím trochu anglicky. Dozvěděl jsem se tak, že jsme první imigranti v České republice a že je pro ně, pro ty tři chlapy, čest, že jsme si vybrali zrovna jejich zemi v útěku před válkou.
Ty vole, já jsem si nevybral žádnou Českou republiku. Já chci do Německa. Co je tohle za bordel?
22. den
Pořád nás tahají po nějakých tiskovkách. Z nějakého důvodu jsem vyfasoval velký šutr a měl ho položit někam doprostřed staveniště. Říkali, že to je základní kámen pro mešitu. Bylo kolem nás děsně moc lidí s různými transparenty, na kterých byla přeškrtnutá mešita. To jsem úplně nepochopil, proč pokládám základní kámen pro mešitu, když ti lidi mešitu nechtějí. Po chvíli na mě ti lidé začali házet odpadky, tak je policie pokropila hadicí s vodou a rozehnala obušky.
Elvis Presley: Do poslední chvíle za ním putovali skvělí muzikanti, aby se dotkli svého…
Michal Bystrov 22. června 2018 • 09:41
Elvis Presley: Do poslední chvíle za ním putovali skvělí muzikanti, aby se dotkli svého…
23. den
Proboha, kdo je to ten Okamura a proč mi říkal, že mě zastaví a řekne mi NE? Už to vypadalo, že ten humbuk opadne, ale ráno se za mnou na ubytovně stavil nějaký Japonec, představil se jako Okamura a vykládal mi, že jsem přišel zničit nějaké jeho hodnoty nebo co. Celou dobu to natáčel nějaký chlap na kameru. Když skončilo natáčení, Okamura se usmál, potřásl mi rukou a říkal, že jsem přesně to, co potřeboval. Pak odešel. Nevím, co si o tom mám myslet.
25. den
Pořád mě drží v nějaké ubytovně. Prý mám volný pohyb po městě, ale když vyjdu z areálu ubytovny, hned po mě lidé hází kameny. Dneska jsem dokonce ve městě dostal třikrát přes hubu. Několik mladíků na mě cosi pokřikovalo. Jeden z nich křičel anglicky něco ve smyslu, ať se vrátím do Iráku a nazval mě teroristou. Ty vole, to mě fakt namíchlo. Ještě mě tu budou chvíli srát a fakt vezmu tu trhavinu, co mám v batohu, a někde se odpálím. Na truc.
27. den
Je to tu celý píčou ke zdi. Opět tu byli za mnou v ubytovně nějací pošuci s kamerami a nutili mě, ať jim povyprávím o mírumilovnosti islámu. Jako zaříkávač hadů vím o islámu kulový. Potom nějaký učenec četl Korán, porovnával ho s Biblí, načež se mě ptal na názor. Když jsem mu vysvětlil, že o těchhle věcech nic nevím, že jsem jenom chudý farmář bez vzdělání, div ho nekleplo a s úsměvem mě na kameru opravil, že jsem se nejspíš špatně vyjádřil a že jsem místo nevzdělaného farmáře myslel raketového inženýra. Jen jsem nezúčastněně mávnul rukou, aby měl radost.
28. den
Mám pocit, že jsem se dostal někam mimo svoje chápání. Očividně jsem ve společnosti, která je rozdělena na dva tábory, a každý mě jenom zneužívá pro tu svoji jedinou pravdu. To já ale nechci. Já jsem sem byl pozván na blahobyt, peníze, vlastní dům a auto. Místo toho bydlím v zaplivané špeluňce, žeru z konzerv a pořád za mnou někdo leze, fotí mě a natáčí. Takhle jsem si to nepředstavoval.
30. den
Tak a konec. Tohle je děsné psycho. Jedni lidi mi hází zápalné lahve do oken, vykřikují smrt islámu a demonstrativně před ubytovnou zapalují Korán, zatímco druhá sorta lidí za mnou furt leze, dává mi deky a neustále mi dává šálek horkého čaje, abych se prý uklidnil, že teď už bude jenom dobře.
Na tohle já nemám. Tady to balím. Odjíždím zpátky domů. Do Afriky. Do té mojí chajdy ze sloního trusu a za dikobrazem s malárií. Tam to sice není žádná sláva, ale pořád lepší jak tady.
Zdroj : REFLEX